Vojtěch Zelenka, lídr kandidátky STAN a Svobodných na Praze 22
Jste poměrně mladý a neznámý. Můžete se v krátkosti představit?
Je mi 31 let a do Uhříněvsi jsem se přistěhoval před třemi lety za klidným bydlením. Do svých 23ti let jsem žil na Jižním městě, což vysvětluje i mou inklinaci k jihovýchodní části Prahy. V současné době pracuji jako organizátor odborných konferencí v soukromé společnosti, jejíž stěžejní činností je právě pořádání odborných akcí pro soukromý i veřejný sektor. Zaměřuji se především na energetiku a financování ve vodárenském sektoru. Kromě toho mám na starost rozvoj webových stránek a kompletní grafický obal naší firmy.
Téměř 20 let působím ve skautském středisku PLATAN Praha 4, kde jsem přibližně 5 let vedl skautský oddíl. Nyní ve středisku zastávám funkci, která má na starost především dohled nad správnou výchovou a metodickým vedením dětí. Funguji pro jednotlivé oddíly jako “kouč” a poradce. Kromě toho čas od času působím jako instruktor a lektor na některých skautských vzdělávacích kurzech.
Dva roky funguji jako předseda SVJ. Jsem zatím svobodný a bezdětný, což beru v současné době jako výhodu v tom, že se mohu v horizontu několika dalších let komunální politice plně věnovat.
Jak dlouho působíte v občanském sektoru?
Pokud mám počítat opravdu klasické občanské iniciativy, tak přibližně 3 roky. Souvisí to vlastně s mým nastěhováním se do Uhříněvsi. Dříve jsem se samozřejmě o občanský prostor také zajímal, ale nikdy nebyla motivace k činnosti tak velká, jako nyní. Spolupracoval jsem např. se zdejším o.s. Uhříněveská halda ve věci obvodové komunikace v Uhříněvsi. Od dubna se také velmi zajímám o aktivity o.s. Uhříněves, jehož členy považuji za jakousi “paměť Prahy 22”.
Jaké zkušenosti máte s vedením lidí?
Za největší školu v oblasti vedení lidí (personalistiky) považuji právě mé skautování. Každý, kdo prošel skautem či jinou podobnou organizací mi jistě potvrdí, že bez správného vedení a motivace svých spolupracovníků to prostě nejde. V těchto organizacích navíc nemáte možnost lidi odměnit finančně, takže logicky používáte jinou formu komunikace s podřízenými a pracujete s jinými (nefinančními) motivačními nástroji. Díky těmto zkušenostem jsem nikdy neměl problém při vedení širšího kolektivu lidí, a to i v profesním životě. Nejsem solitér, naopak – vyhovuje mi týmová práce.
Co cítíte jako největší problém Prahy 22?
Problémy, které vnímají obyvatelé Prahy 22, generuje v drtivé většině především nekoncepční rozvoj naší MČ a s tím i související nekoncepčnost vedení radnice. Z mého pohledu se jde v naší MČ developerům až moc “na ruku”. Drtivá většina projektů nemá pro budoucí obyvatele, a tím pádem i Prahu 2, potřebnou přidanou hodnotu. V posledních deseti letech vstoupl počet obyvatel Prahy 22 o cca 120%. Na jedné straně zde máme odhadem 10 – 12 tis. obyvatel, na straně druhé nedostatečnou infrastrukturu (komunikace, školy, školky, atd.). Současné vedení MČ se samozřejmě snaží potřebnou infrastrukturu vybudovat, nicméně v rozpočtu Prahy 22 chybí desetimilionové částky na realizaci potřebných projektů. Vedení radnice se pak logicky snaží tyto díry zalepit tím, že přenese finanční zodpovědnost za realizaci těchto projektů na spřátelené soukromé subjekty, již zmiňované developery, kteří ale tyto náklady musí nutně rozpustit do svých projektů. Developeři pak vyvíjí tlak na MČ, čímž dochází např. k posvěcení změn územního plánu v neprospěch obyvatel Prahy 22 či povolování projektů jako tzv. výjimečně přípustných, kdy nejsou dodržovány stanovené poměry pro využití daného území v rámci platného územního plánu. Developer si vlastně těmito zásahy kompenzuje náklady, které by měla hradit správně MČ.
Obecně se tedy dá říci, že se především do Uhříněvsi a Pitkovic stěhuje více nových obyvatel, než je schopna pokrýt současná infrastruktura MČ. Radnice ukázkově předvádí to, jak by se to dělat nemělo. Místo toho, aby se snažila dostupnými prostředky příliv nových obyvatel regulovat (nikoliv utnout!!!), dělá přesný opak – stále povoluje nové projekty.
Představte si, že máte se svou manželkou/manželem byt 3+kk, obyčejnou fábii, minimální úspory, výdělek stěží pokrývající životní náklady, ale každý rok si pořídíte nové dítě. Za pět, šest let se vám rodina zhroutí, protože přestanete být schopni pokrývat základní potřeby jejich členů. A přesně to samé se děje i na Praze 22.
Je nutné si uvědomit, že nárůst obyvatel (přiživovaný vedením MČ) má přímé vazby na počet volných míst ve školách a školách, dopravní zátěž, dostupnost praktických, dětských a specializovaných lékařů, či obecně kvalitu života. Drtivá většina mladých lidí tyto problémy již naplno pocítila.
To jsou závažné problémy, které nemají jednoduché řešení. Jak si s tím chcete poradit?
Netvrdím, že tyto problémy mají jednoduchá řešení. V první řadě je nutné udat Praze 22 nový směr. Pokud jedete vlakem a chcete změnit směr jízdy, můžete ho začít pomalu otáčet nebo pod něj dát bombu a doufat, že se při výbuchu ve vzduchu otočí a dopadne zpět přesně na koleje. My se se Starosty a nezávislými jednoznačně hlásíme k první variantě. Kormidlem musíme začít otáčet pozvolna.
Chceme všemi dostupnými prostředky zamezit další expanzi Prahy 22 a s tím spojeného nárůstu obyvatel. Už nyní víme, že se nám to zcela nepodaří – např. u projektu Vivus Uhříněves (cca 1100 nových bytů). Univerzální řešení není, nicméně existují určitá dílčí řešení, která mohou přispět k uklidnění současného stavu. Budeme se např. snažit zodpovědně informovat budoucí obyvatele o problémech, se kterými se v naší MČ stoprocentně setkají. Doufáme, že alespoň část těchto lidí si pak bydlení v Uhříněvsi či Pitkovicích rozmyslí. Dále chceme např. vydávat negativní stanoviska při žádostech developerů o změnu územního plánu, resp. koeficientu zastavěnosti a zároveň nechceme povolovat projekty jako tzv. výjimečně přípustné.
Prosazujeme naprosto transparentní úřad, který nejdříve vede s obyvateli dialog, a poté teprvě koná. Nyní je to naopak. Chceme, aby naší vizitkou byli spokojení obyvatelé MČ, nikoliv developerské firmy. Oboje logicky nejde. Nerad bych se dožil toho, kdy se z Prahy 22 stane další Jižní město s neosobními vazbami mezi jednotlivými obyvateli.
Jaké záruky máte, že po vašem případném zvolení nenastane názorový obrat, jak to známe z vyšších pater politiky?
Hlavním názorovým pilířem je tzv. “hodnotové patero” Starostů a nezávislých, se kterým se musí ztotožnit každý, kdo se objeví na kandidátce STANu. Co se týče Prahy 22, u nás probíhalo oslovování kandidátů napřímo přes známé, kteří se za daného člověka zaručili. Mnoho jmen na naší kandidátce jsou lidé, kteří už něco pro Prahu 22 a její občany dokázali udělat. Názorově jsme jednotní, což se potvrdilo i při přípravě a postupné krystalizaci našeho volebního programu. Všichni máme jasně vytyčen směr, kam chceme směřovat naší MČ. Kromě názorových a osobnostních kvalit jsem se během práce s lidmi z našeho hnutí utvrdil i v tom, že umíme všichni dělat kompromisy, což nepovažuji za znak slabošství, ale naopak znak vůle se domluvit na společné věci.
Starostové a nezávislí mají na komunální úrovni velmi dobré jméno, které neprovází kontroverzní kauzy. Naší činností bychom rádi přispěli k dobrému jménu tohoto hnutí.
Každá kampaň potřebuje finance – kdo vás sponzoruje? Jaké máte záruky, že se nestanete jen dalším podnikatelským projektem.
Přibližně 50% kampaně si hradíme z vlastních zdrojů, které jsme vybrali mezi našimi příznivci a uchazeči o zastupitelstvo. Všichni jsme to brali jako investici do smysluplného projektu. Dalších 50% částky nám poskytlo pražské vedení Starostů a nezávislých, od kterého se těšíme velké podpoře. Samozřejmě nesmím zapomenout na řadu našich příznivců, kteří nám s kampaní pomáhají zcela zdarma.
Starostové a nezávislí na Praze 22 vznikli z několika občanských, nikoliv podnikatelských, aktivit. Naše hnutí se chce zcela záměrně vyhnout finančním darům od podnikatelských subjektů, kterým bychom pak byli logicky ve skrytu duše zavázáni. Financování kampaně z podnikatelských zdrojů by mohlo generovat tlak na naše úspěšné kandidáty v zastupitelstvu, což je z našeho pohledu naprosto nepřípustné. Nechceme být ničím a nikým ovlivňováni.