Rozhovor s lídrem kandidátky STAN Vojtěchem Zelenkou vznikl nadvakrát. Až po jeho odevzdání se totiž objevila kauza Petra Hlubučka a my jsme před tím nemohli ani nechtěli strkat hlavu do písku. Hlavním motivem našeho rozhovoru však byla kromě ohlédnutí za jeho starostováním hlavně budoucnost Prahy 22.
Jak jste se změnil od roku 2018 a vašeho nástupu do úřadu?
Spoustu věcí vidím jinak. Když začnete dělat novou práci, logicky si začnete rozšiřovat obzory, pronikat do problematiky a najednou vidíte souvislosti, které jste předtím neviděli. Musíte přestat prosazovat své lokální zájmy a začít hájit zájem veřejný. Tyto zájmy jdou často proti sobě, což se pak složitě vysvětluje. Dokud nejste v pozici starosty, tak vlastně nevidíte a nedohlédnete do hloubky věcí. Já jsem začal vidět nové souvislosti a na některé věci už se díky tomu nedívám tak radikálně, jak jsem se díval předtím.
Co byste dnes udělal jinak?
Přemýšlím nad tím často. Když si přehrávám všechny možné scénáře “co by kdyby”, okamžitě mi naskakuje otázka, jestli by jiné rozhodnutí nezpůsobilo něco mnohem horšího. Kdybych se v některých věcech rozhodl jinak, tak by to možná pomohlo stabilitě v radě MČ, ale nepomohlo by to občanům. Některá řešení pro mě byla zkrátka už za hranou akceptovatelného.
Narážíte na personální situaci v Radě MČ Praha 22, která vás nakonec stála křeslo starosty?
Ano, narážím i na to. Poučil jsem se z toho a vím, že musím víc vysvětlovat věci lidem, kteří mají zájem to pochopit. Těch je ale bohužel méně než těch, kteří to pochopit nechtějí.
Z pohodlnosti?
Ani ne tak z pohodlnosti nebo z lenosti, jako spíš z neochoty. Ve společnosti existuje nemalé procento lidí, kteří za žádnou cenu nejsou ochotni připustit, že by se mohli mýlit a někdo jiný měl pravdu. Souvisí to s tzv. Dunning–Kruger efektem, o kterém se psalo v Uhříněveském zpravodaji 02/2021.
Co vás nejvíc překvapilo v politice?
To, jak to dokáže být velmi drsné prostředí i v tak relativně malé městské části jako je Praha 22, kde by mělo jít všem o stejnou věc. Nechci vědět, jak to musí vypadat ve větších městech nebo v celostátní politice. A pak mě překvapila ta rychlost, jak se z lidí, které vnímáte jako své přátele, chodíte s nimi na pivo, probíráte s nimi osobní věci, lusknutím prstů stanou lidé, kteří vám bez váhání vrazí kudlu do zad. S tím jsem se doposud nikdy nikde nesetkal.
Jak se vnitřně vyrovnáváte s útoky na svou osobu? Už jsme se dotkli toho, že někteří kolegové vás zradili, vycházejí o vás hanlivé články, posty na sociálních sítích…
Samozřejmě je mi to nepříjemné. Když jste v pozici starosty, tak s podobnými útoky počítáte a víte, že něco v rámci politického boje musíte strpět. Ale v momentě, kdy jsme odešli do opozice, tak jsem čekal, že to nebude tak drsné…
Když jdu občas po ulici a vím, že mě poznávají, tak si v duchu si říkám, zda opravdu věří tomu, co si někde přečetli. Věří mi, nebo si myslí, že kradu? Člověk logicky vždy počítá s tou horší variantou, protože si lidé řeknou: „Na každém šprochu pravdy trochu“. Přestože to nemusí být pravda a lidé s vámi mohou sympatizovat, tak to semínko pochybností už je v nich zkrátka zaseté. Všeobecně mi útoky na mou osobu berou energii a vnitřní klid. Ostatně jako asi každému, komu by se tohle dělo. Nikomu bych to nepřál. Na druhou stranu přesně na tohle ti, kteří útočí, spoléhají. Že jednoho dne váš pohár přeteče.
Pokud byste byl znovu zvolen starostou, budete se snažit zastavit trestní oznámení podaná současným vedením radnice prostřednictvím tajemníka úřadu na to minulé?
Určitě ne. Už jsem to několikrát deklaroval. Podaných trestních oznámení se nebojím. Naopak, budu rád, až se oficiálně prokáže, že jsme s kolegy nic špatného neprovedli.
Už jste byl na nějakém výslechu na policii?
Ano, jednou. Policie se mi ozvala po více jak půl roce od podání trestního oznámení. Kromě DPS Betlímek jsem rovnou podal vysvětlení i k dalšímu trestnímu oznámení naší radnice ve věci MŠ V Bytovkách. Štve mě, že stávající vedení MČ zaměstnává Policii ČR trestními oznámeními, která jsou účelově podávána a berou policistům čas na důležitější práci.
V posledních měsících otřásla celostátní politikou kauza bývalého náměstka primátora za STAN Petra Hlubučka. Jak to vnímáte vy, jako člen té samé strany, která je poslední dobou hodně terčem kritiky? A znali jste se s panem Hlubučkem?
Petra jsem znal osobně několik let a jeho zapojení do kauzy Dozimetr bylo nejen pro mě, ale i pro další kolegy z pražského STANu obrovským lidským zklamáním. I nyní, kdy od propuknutí kauzy uplynulo už pár měsíců, jsem stále zklamaný a naštvaný zároveň. Petr svým konáním pošlapal práci stovek zástupců STANu v celé republice. Před volbami dal našim konkurentům velmi snadnou munici, kteří ji využívají k útoku. Jen se podívejte, jak se nesmyslně a křčovitě spojuje na úrovni naší městské části mé jméno s jeho.
Petr Hlubuček okamžitě rezignoval, je ale něco dalšího, co by mohlo lidem vrátit důvěru ve vaše hnutí?
Čas a lidé. Tyto volby nám Petr Hlubuček prohrál nejen na Praze 22 a dalších městských částech, ale i na hl. městě Praze. Naši členové a příznivci budou muset opět lidem ukázkat, že šlo o pochybení jednoho člověka a ne celé značky. To bude pár let trvat.
Pojďme zpátky k vašemu starostování. Jak ho ovlivnila epidemie covidu 19? Respektive ovlivnila ho nějak?
Stoprocentně. To vám potvrdí každý starosta, který se během té doby snažil něco realizovat. Vše se najednou zastavilo. My jsme za covidu zvolili spíš takovou drsnější podobu radnice. Všeobecně jsme např. nepodporovali home office, jelikož na to nebyl úrad připraven z hlediska IT. Nedovolili jsme, aby se příprava projektů zastavila. Celkově se procesy ale zpomalily. Byli jsme závislí na dodavatelích a pokud nefungovali oni, tak logicky práce stála.
Na druhou stranu jsme období covidu brali jako výzvu. Na jiných městských částech skutečně skoro celý rok “stáli”. Tyto městské části jsme měli možnost „předběhnout“ například v žádostech o účelové investiční dotace. Díky tomu jsme získali náskok. Všeobecně je ale znáno, že jedno volební období je strašně krátká doba a my jsme během 2,5letého působení byli většinou ve vleku covidových opatření.
Na co jste za dobu svého působení na radnici nejvíc hrdý?
Přesně na tuhle otázku jsem se ptal bývalé starostky Benic, Věry Topičové, když jsem s ní dělal rozhovor v roce 2014 do Stanovin. Mimochodem tahle žena by měla mít v Uhříněvsi zlatou sochu za to, že zabránila (spolu s naší kolegyní Silvou Štěpánkovou) projektu Sever Sebastina Pawlowského (pozn. výstavba masového sídliště na polích mezi Benicemi a Uhříněvsí.
Tehdy odpověděla, že je nejvíc hrdá na to, že zůstala slušným člověkem. A na to jsem hrdý také, i když to přináší mnohá úskalí. Spousta lidí mi opakovaně říkala: “Musíte se umět dohodnout,” ale zároveň mi ti samí říkali ” Volili jsme tě, protože jsi slušný člověk.” Jenže někdy to “umět” se dohodnout a zároveň zůstat slušný člověk jde proti sobě. Tohle dilema jsem často ve funkci řešil. Nemůžete se dohodnout s každým a na všem, pokud máte zůstat slušný a vážit si sám sebe.
A čeho litujete?
Lituji toho, že jsem víc nedal na svoji intuici ve složení radních za naši kandidátku. Měli jsme schopné a vzdělané lidi v oblasti školství a kultury, ale nakonec se upřednostnil kandidát, který na práci radního neměl. To byla moje největší chyba. Dál bych to raději nerozváděl.
Měl jste někdy chuť se na politiku v Praze 22 vykašlat a realizovat se někde jinde?
Nikdy to nedospělo tak daleko, že bych si sednul večer u vína a opravdu reálně o tom přemýšlel. Spíš si pokládám otázku, za jakých podmínek nebo předpokladů bych tam už nechtěl být. Když vidím, jací lidé se derou po funkcích v naší MČ nebo na magistrátu, tak mám nějakou vnitřní odpovědnost vůči voličům. To mě utvrzuje v tom, že nechci skončit a chci s kolegy pokračovat. Myšlenková obměna nám stále v politice chybí. Tím myslím uvažování v dlouhodobém horizontu a širším kontextu, nikoliv rychlá a jednoduchá řešení. Když chcete udělat něco skutečně dobře, vyžaduje to čas.
Co je podle vás klíčové v dalších letech pro Prahu 22?
Jednoznačně narovnat demografickou křivku, aby respektovala přirozený vývoj městské části. Tím se získá i čas realizovat projekty a sehnat pro ně financování.
Konkrétně jak?
Jde to paradoxně skrze developery. Když se s nimi nastaví transparentní dohody a harmonogram vzniku nových bytů. Narovinu můžete říct: nestavte další projekty, než MČ postaví školku, školu, polikliniku, atd… Nebo pokud ho chcete začít stavět hned, pomozte finančně. Město nestíhá stavět veřejnou vybavenost stejně rychle jako developeři své projekty.
Subjektů, kteří staví, je moc, ale město je jen jedno. Developeři postaví své projekty v relativně krátkém čase, protože mají peníze a jsou na sobě nezávislí.Praha 22 nemá peníze na velké stavby. O vše musí žádat na magistrátu, který nestíhá uspokojovat požadavky všech 57 městských částí. Cestu vidím v rámci rozumných dohod. Pokud nejsou požadavky MČ vyslyšeny, může se městská část bránit jinak.
Volební programy v Praze 22 asi bude mít většina kandidátek podobných, lidé se pravděpodobně budou rozhodovat podle důvěry v jednotlivé osobnosti. Je něco, co bude mít vaše hnutí jiného nebo jinak než ostatní, v čem budete výjimeční?
Všichni chceme podobné věci s různými stupni priorit. Důležitá je ale cesta a proces, jak k tomu dospějete. A v tom se lišíme.
Část stávající koalice pro mě představuje staré postupy, které fungovaly před dvaceti lety, ale doba už hodně pokročila a musíme je dělat jinak bez ohledu na momentální politický zisk. Už jsme to zkusili, ale neměli jsme šanci projekty dokončit.
Dobrým příkladem je škola Romance. Minulé vedení radnice chtělo školu. Jakoukoliv, hlavně aby nějaká byla. My chceme kvalitní školu, s propracovanými vnitřími vazbami, která bude sloužit nejen žákům a pedagogům, ale široké veřejnosti.
Složení vaší kandidátky je už třetí rok poměrně stabilní. Vnímáte to jako výhodu?
Je to určitě výhoda. Hodně si toho vážím, že lidé za značkou STAN stojí. Řada z nich bude v zastupitelstvu už potřetí. Nevýhodou je pak samozřejmě částečná provozní slepota. Ta je vyšší u lidí, co jsou v zastupitelstvu třeba 16 nebo 20 let, a tak dlouho tu ještě nejsme. No, a navíc máme na kandidátce i nový svěží vítr, takže máme vlastně takovou stabilní kandidátku s faceliftem (směje se).
Co říkáte na vznik mnoha nových kandidátek? Tříští se síly nebo je to naopak odraz aktivní občanské společnosti?
Já jsem vždycky každému říkal, ať si to jde vyzkoušet, protože osobní zkušenost je k nezaplacení. Ale myslím, že je dobré si najít nějakou stabilní platformu, která už funguje, a své názory začít uplatňovat v rámci té fungující platformy. Uměle vytvořené strany, jako třeba Věci veřejné nebo ANO, se ukázaly jako dlouhodobě neudržitelné, pokud za nimi nestojí silný marketing.
Rozhovor připravila: Eva Machatová