Na jednu stranu se zdá být jako včera, když jsem poprvé usedl do lavice na uhříněveské radnici jako zastupitel. Na druhou stranu se někdy ty 4 roky zdály jako 100let dlouhé. Asi každý jste někdy zažili ten pocit, kdy jste byli nuceni dělat něco, co bylo předem odsouzeno k neúspěchu, nebo za situace, kdy se vám někdo z různých důvodů snažil házet klacky pod nohy. To druhé jsem bohužel zažil při mé práci v kontrolním výboru resp. hlavně v druhé polovině našeho funkčního období. Není možné popsat vše, co se událo, ale pár významných milníků níže v článku najdete.
Hned po zvolení byli všichni zastupitelé zvolení za STAN plní optimismu, že i z lavic opozičních politiků se dá mnoho změnit. O to více jsem se těšil na svou práci pro kontrolní výbor, kam jsem byl jako jeden ze dvou opozičních zastupitelů zvolen. I přesto, že se kontrolní výbor běžně svěřuje do rukou opozici, u nás zůstal díky 3 koaličním členům v rukou koalice. Věřil jsem však, že existují racionální argumenty, které budou fungovat. I přesto, že nám hned do začátku pan radní zvolený za ČSSD v koaliční radě obce do vínku změnil jednací řád tak, abychom to neměli moc jednoduché, celkem se nám dařilo projednávat alespoň nějaké kontroverzní otázky, které jsme si sami vyhledali, nebo dostali podnětem od jiných zastupitelů či občanů. Smutným výsledkem naší práce byl propuštěný tajemník kontrolního výboru, což mi bylo líto, jelikož to byl fajn člověk, který se opravdu snažil sehnat podklady, které jsme k naší práci potřebovali. Úspěchem byla asi nejvýraznější kauza spojená s dotažením otázek kolem nezákonně vyplacených odměn radnímu Petru Semeniukovi, dnes kandidujícímu za stranu Rozumní sousedé.
Někdy bylo pro mě a mého kolegu Radka Koutského těžké skládat návrhy usnesení, které by mohly být i za daného složení KV kladně hlasované. Někdy se dokonce stávalo, že jsme se jako členové na něčem shodli, ale po vtělení myšlenky do usnesení KV pak koaliční členové KV buď hlasovali opačně, nebo se zdrželi hlasování tak, aby usnesení neprošlo. To se začalo stávat zejména ve chvíli, když byl po nějaké době nasazen do kontrolního výboru sám pan radní Selinger, jehož úkol byl jasný, rozložit práci výboru a kontrolovat zbylé členy, zda se náhodu v některých otázkách nechovají v rozporu s vůlí koaličních radních. S panem Selingerem jsme zažili mnoho „srandy“ a absurdních situací. Bohužel se díky jeho přítomnosti opravdu nedařilo kontroly podrobně realizovat, resp. k nim zaujmout společné stanoviska. Kolegu Radka Koutského to otrávilo natolik, že se rozhodl na post v kontrolním výboru rezignovat. Já jsem se rozhodl zůstat a postavit se k tomu tak, že budu své zásadní názory prezentovat v zápisu z KV výlučně jako své osobní názory a tak i na jednání zastupitelstva. Stejně složitě jsme bojovali např. o zveřejňování zápisů z KV na internetových stránkách radnice (některé zápisy dodnes na webu nejsou, byť jsem o to pana tajemníka výslovně žádal několikrát. Osobně se totiž dotkají některých nedotknutelných členů vedení radnice).
Situace se následně vyhrotila ve chvíli, kdy jsem si na základě vyžádaných podkladů udělal vlastní rešerši případů, které byly zadány bez veřejné zakázky a na návrh pana radního Jiřího Knotka advokátní kanceláři Jansta & Kostka. Moje výhoda byla, že jako advokát jsem měl celkem dobrou představu, jak dlouho mohla ta která práce trvat. Navíc jsem jednu konkrétní rešerši dělal ještě dříve, než byla zadána této advokátní kanceláři. Věděli jsme, že jejich hodinová sazba je drahá, ale že ještě vykazují o tolik hodin více mě opravdu zaskočilo. Schválně si každý sám tipněte, kolikrát víc hodin na rozdíl od mé práce AK vykázala… řeknu to asi takto… když jsem dočetl první strnu výkazu, říkal jsem si, že to je opravdu hodně, pak jsem si všiml, že výkaz pokračuje ještě na druhé straně L. Nakonec jsem skončil na 7,5x vyšším výkazu hodin, než jsem sepsáním totožného stanoviska s totožným výsledkem strávil já. A co je nejabsurnější – hodnota právních služeb dosáhla nadpoloviční hodnoty pozemku, k němuž bylo stanovisko vypracováno. Navíc bylo pro obec negativní. Neotrlého čtenáře to možná překvapí, ale podobnými stanovisky se to ve výkazu hemžilo, a to i přesto, že MČ má k dispozici ještě další advokátní kancelář, které se vyplácí pravidelný měsíční paušál. Ani po mém osobním svědectví se bohužel nebyl schopen kontrolní výbor usnést, ani na tom, že toto jedno jediné stanovisko bylo předražené. Nezbylo mi tedy, než to opět otevřeně prezentovat jako můj osobní názor.
Výše uvedený důrazný přístup k případům, ale i rozdílný náhled na procesní postupy (zejména podobu zápisu z jednání KV) vyústili v pokus o mé odvolání, který jsem k mému překvapení nakonec po dlouhé diskuzi na ZMČ ustál. Paradoxně jsem půlce diskuze ani nemohl být přítomen, jelikož tento bod byl zařazen na jednání ZMČ až na samotném jednání ZMČ. Předpokládám, že z důvodu, abych se na něj nemohl připravit. Nejvíce mě mrzí to, že ten den mi tajemník KV Pokorný a ředitelka školy „U Obory“ paní Vodičková slíbili, že když upravíme zápis z jednání KV, budeme stejnou věc projednávat i příště. Proto jsem souhlasil s úpravou zápisu z jednání KV. V danou chvili ale už museli vědět, že bude ten den na zasedání ZMČ vznesen návrh na moje odvolání. Nemohu nijak dokázat, že to věděli, ale pokud ano, jak předpokládám, tak mi vědomě lhali.
Když nevyšlo odvolání mé osoby, rozhodli se radní navrhnout další změnu jednacího řádu KV. Unudil bych čtenáře, kdybych vypisoval všechny souvislosti. Důsledkem nicméně byl definitivní rozklad KV a znemožnění jeho základní funkce tzn. nezávislé kontroly. Ostatně např. návrh, že by mělo zastupitelstvo možnost doplňovat zápis z KV i přesto, že se členové ZMČ jednání neúčastnili, už byl úplně mimo mé chápání.
Za těchto okolností jsem rozhodnutý po nadcházejících volbách už návrh mé osoby jako předsedy KV nepřijmout. Nechci věnovat čas činnosti, která je od počátku sabotována.